Měli jste někdy opravdový strach? Běhal vám mráz po zádech, když vám za zády najednou něco zašustilo, zachraptělo či zahvízdalo? Já vím, řekli vám, že to bylo jen zdání nebo ševel větru, halucinace nebo podvědomí, ale... jste si opravdu jistí?
Nechci vás děsit, ale věřte tomu - strašidla existují! Jsou mezi námi a je jim tu docela dobře, protože na ně nevěříme, což jim báječně vyhovuje, protože nikoho nevystrašíte tak snadno, jako člověka vědecko-technické revoluce.
Tož pojďte se bát a pojďte se o těch tajemných bestiích něco dozvědět...
Marthin kříž
23. 5. 2022
Havlíčkobrodská pověst o Hnátovi
4. 1. 2022
Pokud přijdete na náměstí do Havlíčkova Brodu, nemůžete si nevšimnout kostry stojící ve výklenku staré radnice. Váže se k ní tato pověst:
Mezi tehdy ještě Německým Brodem a Jihlavou vládlo od dávných dob napětí. Města mezi sebou soupeřila a Jihlavští se rozhodli Německému Brodu pomstít jednou provždy.
Dlouho přemýšleli, jak Brod zničit, ale jeho vysoké hradby a pevné brány byly nepřekonatelné a Jihlavané neměli velké vojsko k jejich dobytí. Když už to vypadalo, že celý plán padne, dostali spásný nápad...
O PUSTECKÉM A ZVĚDAVÉ MARYČCE
1. 8. 2017
V Petřvaldě, v jedné havířské rodině, se rodily samé dcery. Už jich měli sedm a syn pořád nikde. Tatík hudroval, kudy chodil, ale přestal. když v době krize najednou umřely tři dcery na úbytě a po roce další tři. Zbyla jim jediná dcerka, nejmladší Maryčka. Tu potom tatík opatroval jako oko v hlavě. Nikomu ji nechtěl dát, žádný nápadník se mu nezdál dost dobrý.
Kačenka - dcera Krakonošova?
18. 10. 2016
odle dávných vyprávění našich předků v Orlických horách přebývá a laskavě panuje milá a půvabná dívka - Kačenka. Je dobrotivá a spravedlivá jako sama horská příroda. Poctivým a chudým pomáhá, povaleče a nepoctivce trestá. Do Kačenčiných hor za ní občas zajíždí vládce sousedních hor - sám pan Krakonoš...
Vo vohnivym mužovi
25. 7. 2016
Dnes se tomu lidi smějou a říkají, že prej tomu už nikdo nevěří. Ale ajť si kdo chce říká, mně se to stalo a můžou to dokázat i vostatní. Bylo nás tenkrát 5 chlapců, řekli jsme si, že pudeme do Trojan a šli jsme. Už za Adamojc křížkem pod Trojanama se nám to nelíbilo. Vod Mántiný se hnaly těžký mraky. Přidali jsme teda do kroku a jen tak tak, že jsme dorazili do Trojan a už jsme měli bouřku nad hlavama. No já jsem už zažil v životě všelijakou bouřku, ale jako tenkrát byla - takovou už jsem dávno neviděl. Voblaka se ani nezavřela...
Lakomá vdova a mnich
25. 7. 2016
Lakomější vdovy nebylo na celé Malé Straně. Aby své zlaťáčky uchránila před zloději, přestěhoval se i s postelí do kostela a peníze ukryla ve staré hrobce...
Bratři Grimmové: Hastrman na jatkách
25. 7. 2016
Jedna hastrmanská pověst z kapsáře nejslavnějších sběratelů lidových zkazek...
Šumavská pověst o vodních žínkách
22. 1. 2016
"A stejně tomu nevěřím," řekl učitel a prohrábl si marciální knír, který stále ještě nosil ve vzpomínce na svá válečná léta. "Viděl jsem toho dost, sloužil jsem pod princem Eugenem, když stál před Bělehradem, byl jsem u toho, jak jsme se vysekali z nejhoršího v Hispánii i v Nizozemsku, ale na vodní žínky věřit nebudu." -"Jste to ale nevěřící Tomáš, učiteli," opáčil Hierhammer ohnivě. "Jak vám povídám, vynacházejí se v Úhlavě takové a objevují se vždycky, když svážíme seno. Za vrbovými křovisky se koupou v řece, hlavně za horkých odpolední, šplouchají a cákají kolem a dělají takový rámus, že se to nese všade nad lukama. Když se ve vodě dosyta vydovádějí, vyškrábou se na břeh a rozvěsí po vrbinách k usušení lněné košilky. Jářku košilky, učiteli, abyste věděl, poněvadž ty vodní žínky nejsou o nic větší než je roční děcko."
Durandl (ze Šumavy)
14. 12. 2014
Před mnoha staletími vešli skláři, paliči popela, uhlíři a stupaři do českobavorského pralesa. Zužitkovali jeho bohatství pro výrobu prostého lesního skla.
V lese žili tenkrát přirozeně také rozliční duchové a skřítci. Jeden z nich, malé postavy s břichem jako koule, huňatých hustých a dlouhých vlasů a krátkých nohou, to měl zvlášť těžké s živobytím. Vydal se tedy hledat něco lepšího...