Lesní matka. Pověst z Kašperku
Nějaká selka ze Žlíbku poslala své děti, děvčátko a chlapce, do Kašperských Hor, aby odnesly nějaké věci její sestře.
Děti se ve městě zdržely trochu déle než měly a když se vracely domů, začalo se pomalu stmívat.
Vešly na lesní cestu pod větve starých buků a těšily se, že již brzy budou pod Kašperkem a to už je domů kousek.
Šly dlouho, zatím vyšel měsíc a v jeho světle děti poznaly, že stojí zase na cestě s buky, odkud prve vyšly. Zkusily jinou pěšinu, ale ta je tam přivedla zase. To už byla úplná tma.
„Fanouši, šlápli jsme na bludný kořen a teď musíme chodit v kruhu až do rána“, naříkalo děvče.
Děti začaly volat o pomoc. Najednou spatřily, jak ze tmy lesa vystupuje podivná bytost. Prastará žena vysoké postavy, místo vlasů šedivý lišejník. Na sobě měla oděv z mechu a březové kůry.
„Klekánice, čarodějnice!“, volaly děti. „Nebojte se mě“, povídala žena hlasem připomínajícím šumění stromů. „Já jsem lesní matka, je mně už víc než tisíc let. Vám neublížím, protože nemáte nic špatného na svědomí. Také proto mě můžete vidět. Chodím po lesích a dávám pozor, zda lidé neškodí stromům a zvěři. Koho přistihnu, zle ho potrestám. Nikdy neví, odkud trest přišel, protože mě nespatří.“
Sklonila svou vysokou postavu k dětem, vzala je za ruce a pravila: „Vím, že jste šlápli na bludné kořeny. Ty už zahubily mnoho lidí, zavedly je do močálů nebo na skalní srázy. Pojďte se mnou, dovedu vás domů.“
Za chvíli uviděly děti vesničku a poznaly domácí stavení. Když se chtěly se svou průvodkyní rozloučit, uviděly už jen její stín. Lesní matka zmizela v lese tak tiše, jak se z něj vynořila.
Zdroj: https://www.kasperk.cz/o-kasperku/povesti
