Stilzel, skřet šumavský
Tvor, vyskytující se koncem 19. století v pověstech lidu šumavského, německy mluvícího. Prý šlo o nehezkého kluka malého vzrůstu, kterého našel v lese mlynář, spolčený s ďáblem. Kluk se od něj samozřejmě nenaučil nic dobrého a když mlynáře čert odnesl, dostal chuť i na Stilzela. Ten mu ale vypálil rybník, když se mu na záda podepsal třemi křížky, což čert samozřejmě nevydržel.
Pomstil se mu ale šalbou - Stilzel, kterého vesničané pro jistotu zaměstnali jako pasáka koní /aby neměl čas na lumpárny/, se tak jednou nemohl dopočítat koní - čert ho omámil, takže zapomněl počítat i koně, na němž seděl. Stilzel se tedy nedopočítal, uštval koně a sám se ze vzteku oběsil.
Od té doby se zjevoval v šumavských lesích vždy tomu, kdo na něj jen pomyslel a tomu pak skočil na záda a bušil do něj a nechal se nést až k prvním stavením, někdy slezl až s prvním zakokrháním. Příběhy o něm sesbíral Hans Watzlik v knize "Stilzel, der Kobold des Böhmerwaldes".
Mimochodem - povšimli jste si, že se Stilzel chová podobně, jako známý hejkal? - tj. že "na hejkala se nesmělo volat. To pak sedl člověku na záda, bil ho a kloval. Nedal se setřást a navíc byl každým krokem těžší. Až na domovním zápraží končila jeho moc" /podle vyprávění staříčka J. Nevlovského z Velkého Meziříčí, 1923/. Lze tedy konstatovat, že až na ostrý zoban, který vlastnil hejkal, neboli též houkadlo, se Stilzel choval podobně. Jeho odstranění však nebylo tak jednoznačné - někdy se pustil už za lesem, někdy před vesnicí, někdy až odbily hodiny na věži... Byl to prostě nevypočitatelný darebák. Dávejte si na Šumavě pozor...
