Fext II.
V
dobách, kdy vojna ještě neskončila a už začínala druhá, kdy vojska
neustále plenila a vraždila, snili lidé o nezranitelnosti. Pověrčivost
prodávala pod plachtami kupčíků rozličné prostředky proti ranám sečným
i střelným a lidé věřili, že tajuplný lístek, bylina, očarovaný předmět
anebo smlouva s ďáblem může učinit člověka nezranitelným. Ten, kdo si
takový prostředek opatřil a vyvázl ze šarvátky se zdravou kůží, měl za
to, že mu jeho prostředek (amulet) poskytl skutečně znamenitou ochranu.
Ten, kdo padl, nemohl už říci, že mu jeho amulet nebyl nic platný.
Fext vznikl, vlastně to slovo vzniklo, asi z německého slova fest, což značí pevný, silný, a fextům se prý říkalo i zmrzlík nebo nezmar. Stávalo se, že se mrtvý v hrobě či hrobce nerozpadl, ale vyschl. Stal se jakousi mumií bez mumifikačních mastí a látek, ale lidé si tohle nedokázali vysvětlit, a tak si obestřeli fexta bájemi. Báje taky říkali, že fext se dá zabít jen skleněnými koulemi. A lidé, místo aby fexta pohřbili, stavěli je v márnicích a chodili se na ně dívat a s mrazením si vyprávěli, co ještě i po smrti dovede.
STARÝ HROBAŘ SLAVÍČEK vyhrabal prý kdysi v Chrašicích jednoho fexta. Uložil ho k ostatním kostem v márnicí až dospodu, ale fext byl prý pokaždé ráno navrch a neporušený.
NĚKDY V PŮLI MINULÉHO STOLETÍ OSLAVOVALI VE VYŠŠÍ LHOTĚ POSVÍCENÍ. Mládenci pili až se hory zelenaly a v sále bylo veselo. Když tu někdo prohodil: "Teď tu chybí už jenom fext!"
Nějaký čeledín se toho chytl a vsadil se, že za kořalku fexta donese. Napil se na kuráž a za chvíli byl zpátky i s fextem. Postavil ho ke dveřím, ženské pištěly, hudba přestala hrát a kdekdo se běžel podívat na nového tanečníka. Čeledín vypil svůj pohár kořalky a jak už byl opilý, nabízel pohár i fextovi. Hospodská však spustila bandurskou, že ji celou zábavu pokazí a ať odnese fexta zpátky, tam odkud ho vzal. A tak selští synci naložili čeledínovi fexta na záda. Nu nezbývalo mu teda nic jiného, než fexta odnést.
Pak se už o čeledína nikdo nestaral. Mysleli si, že někde spadl do příkopu a vrátí se, až se prospí. Bylo už po zábavě a čeledín nikde, vypravili se ho teda hledat a našli ho v márnici mrtvého, jak se obímá s fextem.
Možná ho porazila hrůza, když se nemohl v opilosti fexta zbavit. Možná ho zabila kořalka, které vypil té noci několik litrů. Buď jak buď, lidé si vyprávěli příběh s hrůzou a pro výstrahu všem, neboť v hloubi duše cítili, že se takovéhle kejkle s mrtvými dělat nemají. A měli pravdu!
