Cholera-nemoc se u nás poprvé objevila někdy kolem roku 1822. Organismus místních obyvatel samozřejmě neuměl nemoci, projevující se těžkými průjmy a tedy i odplavením minerálů, zdárně čelit a její intenzita, co se týče kosivosti, byla neskutečně vysoká. Protože za čas již nebylo stavení, které by nenavštívila a hrůznost její činnosti byla strašidelná, netrvalo dlouho a v mysli lidí se cholera začala zjevovat jako Cholera-strašidlo.
Její popis je různorodý: od krásné panny s dlouhými černými, kučeravými vlasy přes ošklivou, vyzáblou stařenu, která se dokázala zvětšovat a také mizet jako dým, až po představu jakýchsi korálků, které se koulí od domu k domu /tato figurace Cholery se tradovala ještě počátkem 2O. století na vesnicích v Podkarpatské Rusi/. Proti Choleře se tehdy postupovalo jednotným způsobem: zaříkáváním. Strašidlo se vyhánělo tím, že se mu spílalo a nadávalo, nebo naopak bylo pokorně žádáno, aby šlo do někoho jiného, kde se bude mít líp. Humanita tehdy holt nekvetla. Příběhy o Choleře však byly u nás nejintenzivnější kolem největších morových ran - tj. už zmíněný rok 1822 a potom 1866, kdy ji sem zavlekli pruští vojáci. S Cholerou se tak potkal jeden hlídač polí na Pavlovsku. Když spatřil uprostřed pole stařenu, spustil na ni bandurskou, ať už se - zlodějka stará - klidí. Ona se však otočila a s divou tváří zasípala: "Já jsem morová rááána...", načež se začala zvětšovat. Hlídač se okamžitě pokřižoval se slovy "Pámbu s náma a zlý pryč", načež se postava zvětšovala ještě víc, němě volala a máchala rukama, jakoby se topila, načež se rozplynula v dým, který zmizel v nedalekém stavení. Do týdne v něm všichni pomřeli na choleru... |