Rytíř Siegfried
25. 9. 2007
Anna byla v Laa, svém rodišti,
zasnoubena s rytířem Rogerem z Löwenfeldu a během roku se měla stát
jeho chotí. Zpráva, že Anna je v moci Siegfriedově, zasáhla jako blesk
Rogerovo srdce. Stalo se brzy, že Roger zachránil Siegfriedův život,
když právě zápasil s medvědem. Vystřelený Rogerův šíp rozhodl o
Siegfriedově vítězství. Roger nežádal víc, než právě ruku Anninu.
Siegfried odpověděl s posměchem:"Věř mi, pane rytíři, že v celé římské
říši není zvon, který by vám mohl zvonit k oddavkám". Tu bylo najednou
slyšet z dálky znění zvonu a Roger se modlil andělské pozdravení.
Siegfried zmizel před očima jako dým a před Rogerem klečel šedý mnich.
Měl stříbrné vlasy a řekl "Pán tvou modlitbu vyslyšel a odpověděl
zněním zvonu. Není nikde v dalekém okolí kostelík, jehož zvon by tě
zavolal k oltáři, proto se odeber do údolí, postav v té pustině Pánu
oltář a přines své snoubence tuto první oběť". Roger sestoupil k Vltavě
a se svou družinou začal stavět kostelík. Když se Siegfried uzdravil ze
svých ran, které utržil při medvědím lovu, kráčel do údolí a spatřil
kostelík. Drsně se otázal jednoho Rogerova zbrojnoše, kdo položil ke
kostelíku základní kámen. "Rytíř Roger z Löwelfeldu", stručně odvětil
ozbrojenec. Plň hněvu kráčel Siegfried až k rozvodněné Vltavě. Tam
odhodil šat, skočil do proudu a volal knížete temnot. Kámen, na němž
stál, se najednou s ním propadl a Siegfried se ocitl náhle v křišťálové
síni naproti samému vládci pekel. Ten temně promluvil k svému
chráněnci: "Od dětství mně věrně sloužíš, proto ti chci být nápomocen k
záhubě svého nepřítele". Nato se proud rozhučel, vzdouval se v jednom
trhajícím proudu a hrozil zničením kostelíka. Tu zazněl zvonek na věži,
v okně se objevil mnich a vztáhl ruce nad burácející proud. Skučíc
prchalo strašidelné zjevení, proud začal klesat a ranní slunce svým
jasem pozdravilo nepoškozenou svatyni. V téže noci, jak praví pověst,
zazářil jediný svatý obraz na Siegfriedově hradu, obraz svatého Tomáše,
tak zázračným leskem, že rozrušení zbrojnoši pohanského rytíře
vyznávali své hříchy a vrávorali za Annou ke kostelíku. Tam je Roger
všechny přivítal a nechal se oddat s Annou. Roger poznal v obraze
svatého Tomáše téhož šedého mnicha, který mu poradil vystavět kostelík.
Ten byl nyní nazván svatoannenským a stal se poutním kostelíkem Voka z
Rožmberka. Zlého Siegfrieda již nespatřilo žádné lidské oko. Pod
kopcem, kde jej lidová pověst nechala zmizet v podzemních dílnách
vodních duchů, doufali pověrčivci nalézt zlatý písek a jiné poklady.
Mnoho rybářů a rolníků zde dlouho hledalo toužené bohatství, stavělo si
zde rybářské chaty a hospodářské dvorce. Z těch se během času staly
domy a tak povstala obec Siegfriedberg, která postupným zkracováním
dostala jméno Friedberg. Siegfriedův hrad byl převzat rytířem Rogerem z
Löwenfeldu jako Annino dědictví a zároveň věno, a nazván ke cti svého
svatého ochránce v mnižské podobě Svatý Tomáš. Hrad rytíře z
Löwenfeldu, který stál v Rakousích, byl záhy zničen a jen městečko
Löwenfelden, nyní Leonfelden, zůstalo potomstvu rytířovo jméno.
(Ladislav Stehlík)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář