Plzeňský ošahánek
Andělíčka na plzeňské katedrále svatého Bartoloměje zvaného ošahánek či vošáhlo znají lidé z Plzně i širokého okolí. Že má plnit přání lidí, kteří si na něj sáhnou, je známá věc. Mnohem méně se ale ví o tom, že jako jediný v řadě andílků na chrámových mřížích z 18. století je plný, ostatní jsou dutí. Proč tomu tak je? To je záhada pro laiky i pro odborníky.
„Nikde není ani zmínka o tom, proč tomu tak je,“ upozorňuje David Růžička z plzeňského památkového ústavu. Odpověď na tuto otázku nezná ani farář z katedrály svatého Bartoloměje Emil Soukup. „Tvrdí se, že by v andělíčkovi mohly být zality ostatky svatých,“ řekl Deníku. I to by mohlo být podle Růžičky možné, ale prokázané to není. Vyvrací i nejjednodušší vysvětlení, které každého okamžitě napadne, tedy že ošahánek není původní nebo jsou mladší jeho kolegové. „Celé mříže byly vyrobené najednou i s ošahánkem v roce 1713,“ uvádí památkář.
Denně si na andělíčka přijde sáhnout kolem tisícovky lidí, což svědčí o množství těch, kteří v nadpřirozenou moc ošahánka věří. Mladá Plzeňanka například tvrdí, že díky němu odmaturovala. Pověst o tom, že plní tajná přání, se přitom traduje už od 18. století. Vznikla tedy krátce po usazení kostelních mříží.
„Podle pověsti se měl v katedrále ženit místní popravčí, ale vzhledem k tomu, že do kostela nesměl jako nečistá osoba vstoupit, musel zůstat venku a u oltáře ho zastoupil někdo jiný,“ vypráví Růžička s tím, že kat neustále obcházel katedrálu. Zastavil se u vnějšího oltáře, aby se pomodlil. „Když vstával, přidržel se rukou andělíčka na mřížích. Při tom ho viděly dvě ženy. Kat byl pověstný tím, že uměl kouzlit, takže se rychle roznesla zpráva o tom, že andělíček část kouzelné moci od popravčího převzal,“ říká památkář. S pověstí ale zřejmě fakt, že ošahánek je jako jediný z řady andělíčků plný, nesouvisí.
Zdroj: http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/andelicek-ktery-ma-plnit-prani-je-opredeny-zahadou.html